•  ...když zjistíte, že všechny ty nádherné husté a třpytivé vlasy s loknami a roztodivnými účesy na hlavách černošek jsou jenom paruky a příčesky.

• ...když se oficiálně posouvají státní svátky tak, aby vždycky vyšly na všední den.

• ...když chcete nafouknout míče, nejprve musíte najít kompresory,

  [ Pokračování článku ]

Tentokrát trochu z jiného soudku. Řeč bude o jídle a pití, představíme vám jídelníček místních lidí. Konkrétní detaily a množství se samozřejmě liší, a to hlavně podle finančních možností. Bohatší stravu přizpůsobují a zařazují do ní více pro nás známých potravin, příloh apod.

Snídaně – děti dostávají řídkou oslazenou kukuřičnou kaši, která má konzistenci

Každý měsíc budeme kvůli sponzorům posílat oficiální dopisy o naší dobrovolné službě. Zde je náš první...

www.pise.cz/blog/ftp/zimbabwe/1_dopis.pdf

Přehoupli jsme se do nového roku. Holky z Johannesburgu se vydaly na cestu domů, kam opravdu po šestačtyřiceti hodinách dorazily. Tentokrát se jejich zpoždění vyšplhalo na celých 22 hodin, což je asi rekord. Hwangská elektrárna nám na nový rok připravila atraktivní balíček v podobě četných výpadků elektřiny, takže občas člověk neví, zda si ohřeje večeři nebo bude místo

 Zatím to z našich článků vypadá, že jsme přijeli do Afriky na dovolenou. Sice nás tu na začátku nezahltili prací a budeme na první týdny pozvolného poznávání Hwange rádi vzpomínat, ale teď už je situace jiná a přemýšlíme, jestli se kdy v příštích měsících pořádně vyspíme. Nicméně nepředbíhejme a podívejme se ještě naposledy zpět na období Vánoc, protože něco málo jsme místním dětem a mládeži

Minule jsme popsali, jak jsme trávili naše první manželské Vánoce. Ale mše, jídlo a dárky nebylo zdaleka všechno. Na Boží hod odpoledne jsme si udělali společně všichni Češi výlet na kopec s příznačným jménem Baobab a stejnojmenným hotelem na svém hřbetu (ehm, jedna noc za 114 dolarů...). Asi je jasné, proč se kopec takhle jmenuje. Samozřejmě na něm rostou staleté baobaby. A ve větvích okolních

Sedíme v bouřce v bezpečí dobrovolnického domečku, venku lítají hromy blesky zatraceně blízko, déšť nám buší do oken a prodírá se pode dveřmi dovnitř, venku poblikává skomírající zářivka podle toho, jestli zrovna jde proud. Ještě před půl hodinou jsme umírali v dusném vedru na vycházce do vyprahlé buše. Jsou dva dny po Vánocích. Žádný sníh ale nečekejte, máme tu zrovna období dešťů. Nepředstavujte

• ...když někomu půjčíte auto, on si z něj vysaje naftu a vrátí ho se slovy "není palivo".

• ...když zjistíte, že je tu uzákoněná polygamie.

• ...když si při focení místních musíte dávat pozor na tmavé pozadí – pak totiž jejich

  [ Pokračování článku ]

Minule jsme popsali, jak vlastně vypadá náš nový domov. Je to tu opravdu krásné, při návratu z vánočního představení jsme viděli velikou sovu, jak sedí na hlavě sochy Dona Boska (pro neznalé – Don Bosco je italský kněz, co zasvětil svůj život systematické práci s dětmi a mládeží, založil kongregaci, řád salesiánů a byl církví svatořečen). Moudře koukala na naše auto a asi si říkala, co tu

Jen co jsme vylezli z autobusu, očekávalo nás procesí čtyř černochů s Františkem Radeckim (zde působícím českým misionářem) a dvěma Poláky. Černoši nás překvapili srdečným pozdravem: "Ahojte!" A nastal ten vytoužený okamžik, na který jsme čekali téměř rok – prošli jsme branou Don Bosco Technical College.