Tentokrát trochu z jiného soudku. Řeč bude o jídle a pití, představíme vám jídelníček místních lidí. Konkrétní detaily a množství se samozřejmě liší, a to hlavně podle finančních možností. Bohatší stravu přizpůsobují a zařazují do ní více pro nás známých potravin, příloh apod.
Snídaně – děti dostávají řídkou oslazenou kukuřičnou kaši, která má konzistenci krupičné kaše, ale vaří se s vodou. Do ní si zamíchají burákové máslo nebo margarín a natrhaný toastový chléb. Jiný chléb se tu mimochodem nedostane, navíc zde v podstatě neexistují malé pekárny, takže se dostanou jen dvě tři značky chleba v celé zemi. Dospělí si k snídani dají tento toustový chléb, a když si to mohou dovolit, namažou si na něj margarín, burákové máslo nebo jam. Med se tu neprodává, dá se koupit jen velice draze v sousední Zambii nebo JAR. K pití máte na výběr černý čaj a jihoafrický rooibos, typicky po britském způsobu s mlékem. Z mléčných výrobků se dají sehnat i jogurty, ale je obtížné natrefit na nějaký opravdu dobrý, co by nevypadal a nechutnal uměle. U nás v komunitě se k snídani ještě čas od času objeví vajíčka na různé způsoby a dáváme si i cornflakes, přestože místní jim tolik neholdují, a také ovoce - banány, pomeranče, jablka a manga.
Oběd – základem je sadza, po celé Africe známá (např. v JAR se jí říká pap) hutná kukuřičná kaše, tak hutná, že se dá krájet. Vaří se z bílé kukuřičné mouky zvané mealie meal. Tu jí Afričané samozřejmě rukou, pravou, a když z ní uplácají v dlani kuličku, namáčí ji do omáčky z rajčat a cibule.
Jste-li bohatší, pak máte na výběr i nějaké další přílohy podle toho, co se dá zrovna sehnat:
-
Fazole – buďto vlastnoručně uvařené (jako třeba čočka) a podávané s rajčatovou omáčkou, nebo přímo v obchodech naleznete konzervy s fazolemi v protlaku.
-
Chomolia (čti čomolia) – zelenina zelená jako špenát, akorát trochu bez chuti, spíše slaná, udělají ji nasekanou na kousky. Někdy takhle připravují i dýňové listy.
-
Moringa – listí z takového stromu, co nám např. roste v předzahrádce komunitního domu. Stromek se podobá asi nejvíc akátu a říká se, že jídlo z něj (připravené stejně jako chomolia) uzdravuje mnoho nemocí.
-
Vařené zelí nakrájené na nudličky.
-
Kapenda – malinké rybičky ze Zambezi, prodávají se sušené v pytlíku. Osmaží se na oleji a jí se celé se vším všudy. Chutnají jako chipsy, akorát při konzumaci trochu škrábou v krku.
-
Dýně – takové oranžové dýně nebo tykve, když se oloupou, nakrájí na kostičky a uvaří, chutnají nasládle a jsou velmi dobré.
-
Okra – tohle je něco pro africké fajnšmekry, jakési papričky, které když uvaříte, vytvoří docela nechutnou hmotu odporné konzistence – je celkem bez chuti, ale ta konzistence při konzumaci vyvolává neodbytný pocit, že jíte něco, co lze označit slovem "chrchel" a co byste opravdu ale opravdu jíst neměli. Jde o oblíbenou pochoutku otce Choty.
Bohatší, co si mohou dovolit maso, mají samozřejmě více možností. Občas třeba potkáte masový vývar. U nás v komunitě je zvykem mít velmi bohaté obědy a zbytky, stále dost bohaté, dojídat k večeři. Proto si s Naďou jídelníček trochu přizpůsobujeme a večeříme jiné věci než ostatní. Představte si, že jíte dvě teplá masová jídla denně a někdy jsou ještě ráno vajíčka... Není divu, že se bavíme hláškami jako "ach jo, už zase hovězí, to je hrozný v tý Africe, kdo to má pořád jíst...". Navíc jsou v komunitě zvyklí mít připravené třeba tři přílohy naráz, aby byl výběr (vždycky je sadza a pak např. rýže a opečené brambory v těstíčku, nebo těstoviny a brambory s majonézou apod.). Pro nás neuvěřitelný luxus, když vidíme, jak se servírovací stůl prohýbá pod množstvím hrnců a mís.
Jídelníček komunity v Harare je sice také luxusní, ale přece jenom střídmější (anglicky nemluvícím se omlouváme, poproste někoho o překlad).
Večeře – pro většinu lidí to samé jako oběd. Mají-li maso, pak ho jí spíše večer. Zajímavé je, že je v Zimbabwe velice drahé koření a jediná levná je univerzální kořenící směs royco – jeden typ na kuře a jeden typ na hovězí. Občas je k dostání za dobrou cenu i směs na ryby. Tím pádem jsou si všechna masitá jídla velice podobná. Proto hospodyně občas loudí naše koření, které jsme si přivezli z domova :-)
Z mas tu jí nejčastěji pečené kuřecí, dále dušené hovězí v omáčce, vepřové velmi velmi zřídka. Chudší si kupují slepičí pařáty. Ale k dostání je občas i něco jiného, jako játra, mleté maso, párky zvláštních chutí a původů a také ryby (bream fish, sladkovodní ryba ze Zambezi, co chutná podobně jako naše sladkovodní druhy).
K tomu zeleninu, mají-li nějakou, případně v sezóně vařenou kukuřici netradiční moučné chuti. A ovoce – u chudších to je třeba jediná strava, živí se jenom mangem nebo papájou.
Co tu moc neznají, tak jsou klasické studené večeře – místní nejsou pojídači salámů nebo sýrů (sýry jsou tu navíc neuvěřitelně drahé a v podstatě chutnají všechny stejně).
My jsme také zkusili některé osvědčené české recepty, ovšem z místních přísad. Třeba obézní palačinky ze samokynoucí mouky (v komunitě se divili, proč jsou sladké, oni je jí jako slanou přílohu pod názvem chapati, čti čapaty), "krupičnou" kaši z kukuřičné mouky na přípravu sadzy, kterou jsme podávali s mangem, žemlovku s papájou a pak již dříve zmíněné vánoční pokrmy.
Zvláštní kapitolou je místní pití. Protože je vedro, mrazáky a ledničky běží naplno, takže je pořád k dispozici plastová láhev s ledovou tříští. Do vody se pak nalévá zimbabwský sirup Mazoe různých příchutí (prostě přidají jinou chemii), kupodivu chuťově velmi dobrý, akorát africký poměr ředění by u nás asi brzy skončil cukrovkou. Místní si také nakupují v bednách zásoby limonád – Coca colu, Sprite, Fantu, zázvorovou limonádu Stoney a také zvláštní oranžovou Pine-nut, vše ve skleněných třetinkách, cenově docela levné oproti Evropě. Pro nás exotickým nápojem je jakýsi kukuřičný nápoj vzhledu mléka zvaný mageu (v sutu, čti majeu). Jeho fermentací pak vzniká alkoholický nápoj chudých opilců, chibuku, kterému si barbarsky troufají říkat pivo. A ještě ho někdy ředí mlékem!
Naštěstí znají i normální tekutý chléb plzeňského typu (nicméně často je ve složení ještě kukuřice, ačkoliv není cítit), např. značky Lion, Eagle, Golden Pilsener, Castle nebo Zambezi. Víno se dováží ze sousední Jihoafrické republiky.
Poslední poznámka k místnímu jídlu – ano, mravenci, housenky a kobylky také patří do jídelníčku zimbabwanů a dostanete je normálně koupit na trhu.