rubriky:

odkazy:

Adresa:

Až po uši v přípravách

pise.cz/img/295201.jpg" alt="pingpongový stůl" width="600" height="450" align="absMiddle">

Nicméně nevěřili byste, co udělá pár dnů práce s hadrem, šroubovákem, kladivem a dalšími nástroji. Nakonec se nám podařilo zprovoznit skoro všechno. Sice ne dokonale, ale stejně je to malý zázrak. A to i přes neuvěřitelné potíže, s nimiž se musí kutil ve Hwange poprat. Je libo šrouby s matičkami? Jeden za dolar nebo dva. Najít šestiúhelníkový inbus šroubovák? Po týdnu se to konečně podařilo. Sestavit správnou kombinaci vrtačka – vrták – hmoždinka – šroub? Připravte se na hooodně dlouhé hledání.

Naštěstí jsme se prokousali k výsledku. Velikou radost jsme udělali otci Eustacovi, když jsme mu na zbrusu nový kulečníkový stůl vytažený z jednoho z bývalých humanitárních kontejnerů našli ve skladu ztracené nohy a připevnili je. Akorát nevíme, jestli zařadíme kulečník do oratoře, protože se zdá, že členové místní komunity a zaměstnanci školy by nejraději hráli sami a žádným dětem nedovolili vzít tágo do ruky :-) Přípravy na oratoř jsme završili sestavením pravidel, umístěním nástěnky na viditelné místo v hale a určením vize, jak bychom si odpoledne trávená s dětmi představovali.

Další zkouška adaptace na africkou mentalitu začala v pondělí 7. ledna, kdy jsme poradou a seznámením se s učitelským sborem odstartovali týdenní přípravu na příchod studentů do Don Bosco Technical College. Mrzí nás, že máme pouze týden na kompletní přípravu dohromady osmi předmětů s jedenácti různými sylaby.

Poprvé jsme potkali školní sekretářku, která sice nemá nárok na prázdniny, ale v prosinci si je udělala. Z prvního "pracovního" týdne zde byla celé dva dny a stihla pouze přetisknout loňský rozvrh, který se bude používat i letos. Bohužel už nezaregistrovala, že naším příchodem a jedním odchodem na mateřskou dovolenou se učitelský sbor poněkud změnil, takže jsme museli jít vyřešit naše překrývající se hodiny. S rozvrhem se tady vůbec manipuluje zajímavě. Když nám třeba přišlo, že u některých předmětů už nebude co povídat, sedli jsme si k jejímu počítači a umazali jsme si čtyři hodiny. U matematiky jsme naopak přidávali. Jediné kritérium, na které se hledí, je, aby hodiny žáků byly rozprostřeny rovnoměrně a oni tak měli důvod přijít do školy.

Nástrahy se skrývají i jinde. U jednoho předmětu, co učí Naďa, se nakonec zjistilo, že jsou to vlastně tři předměty se stejným názvem. Sice se učí naráz v jedné třídě, ale jsou přítomni studenti z několika oborů a různé úrovně znalostí. I obsah výkladu se liší. U matematiky zase až po několika dnech vyplulo na povrch, že hodiny budou pro dva ročníky naráz, ale už nikdo neřekne, co se má s kterým ročníkem probrat... Místní lidi ale tyhle věci, zdá se, nevzrušují. Jeden učitel počítačů prohlásil: "No já mám často dva předměty současně, každý v jiné třídě. No tak těm prvním zadám práci a jdu za těmi druhými. Zadám jim práci taky a je to. Pohoda."

Na odpověď, co vlastně máme v kterých předmětech vyučovat, že chybí osnovy, se nám zase dostalo poučení, že ministerstvem schválené sylaby stejně moc nekorespondují s tím, co se pak vyžaduje u ministerstvem vytvářených celonárodních zkoušek. Navíc osnovy, co máme ve škole, jsou až deset let staré. Měli jsme strach, jak pak studenti mohou u zkoušek uspět. Hlavně u počítačových předmětů musí přeci být sylaby z roku 2002 úplně neaktuální. Byli jsme opět vyvedeni z omylu – zimbabwští úředníci ve školství očividně nové trendy nesledují, a proto se v oficiálních testových otázkách objevují pojmy vyvolávající v nás záchvěvy nostalgie a dávných dnů. Inu, jsme opravdu v Africe. Na fotce je ukázka, co jsme třeba dostali jako sylabus pro dva z našich předmětů.

Přesto se snažíme, seč můžeme, abychom byli připravení na příchod studentů. Zdejší učitelé na nás koukají, jako bychom spadli z višně. Žádný kulečník? Jenom chystání a chystání? Těžko jim vysvětlit, že bychom byli neradi, kdyby po nás pak zbyla vizitka samých propadlíků. Výsledky celonárodních závěrečných zkoušek se vyhodnotí až na začátku příštího roku. To už nejspíš budeme plně zaměstnáni v České republice. Letos si tedy prožíváme, jak studenti dostávají výsledky za loňský rok. Protože velká část z nich notoricky neplatí místní snížené školné, jelikož na ně nemají anebo, což je nejčastější, "zapomenou", vymyslela se taková finta – dokud nezaplatí, neukážou se jim výsledky za loňský rok. Těžko ale říct, jestli finta funguje. Místní škola tedy nejspíš stále zůstane v napjatém rozpočtu. Nechme se ale překvapit, teď je důležitější, kolik se u nás rozhodne studovat lidí v novém školním roce. Snad to bude co nejvíc, uvidíme...

Zpět na hlavní stranu blogu