První setkání s centrem Dona Bosca ve Hwange
Jen co jsme vylezli z autobusu, očekávalo nás procesí čtyř černochů s Františkem Radeckim (zde působícím českým misionářem) a dvěma Poláky. Černoši nás překvapili srdečným pozdravem: "Ahojte!" A nastal ten vytoužený okamžik, na který jsme čekali téměř rok – prošli jsme branou Don Bosco Technical College.
V průběhu prvních dnů jsme se začali seznamovat s prostředím. Centrum Dona Bosca se rozkládá na pozemku asi 500 × 700 m, který je celý oplocený. Nachází se kousek za městem Hwange (asi 4 km), proslulým těžbou uhlí a přilehlým národním parkem, který láká na safari. Don Bosco disponuje komplexem staveb, postavených teprve před pár lety. Hlavní tu je škola Technical College (v Česku by to bylo něco mezi střední a vyšší odbornou školou), která nabízí obory jako kadeřnictví, zednictví, management, sekretářka, křejčí/švadlena a počítače. Ředitelem je jeden ze salesiánů, otec Eustace. Prý se ale spíše než ředitelování věnuje většinu času hraní šachů. Nyní je na dovolené, takže jsme ho zatím neviděli. Ale za čtrnáct dní se tu odehraje festival mládeže, jež on organizuje. Tak snad se alespoň den či dva před ním objeví.
Prostoru tu vévodí hala s nápisem Don Bosco, která má sloužit větším setkáním a každodennímu provozu oratoře. Tu má na starosti druhý člen komunity, bratr Willem, který je tu na praxi. Ta je součástí jeho formace, aby se mohl stát salesiánem. Zatím jsme ho také neviděli, nicméně dle informací zde oratoř doslova skomírá, přestože zde má dobré prostory i vybavení. Prý je to pro okolní děti moc daleko, nám to ale přijde spíš jako výmluva. Hala "Don Bosco" se alespoň pronajímá na různé akce, například svatby. Zrovna dnes tu jedna byla. Měla začít v devět ráno, večer předtím jsme ale zoufale volali nevěstě, že zde i přes pokročilou noční hodinu zatím nikdo není. Po jedenácté tedy konečně dorazili dekoratéři a zvukaři, kteří nám ozvučili klidné spaní, aby druhý den v jedenáct obřad mohl začít.
Další budovou je dům komunity salesiánů s kaplí. Jedná o nejkrásnější budovu s vnitřní zahradou a ze dřeva vyřezávanou výzdobou afrických zvířat. Spí se tu pod moskytiérou nebo se zapnutým větrákem, který komáry odfoukne. O jídlo a úklid se tu starají dvě hospodyně. Do komunitního domu budeme pravidelně docházet na studené snídaně a teplé obědy a večeře. Také si tam můžeme vyprat, vyžehlit a chytit kolísavé, ač velmi, velmi drahé připojení k internetu, které čas od času dovolí i zaskypovat domů.
pise.cz/img/293091.jpg" alt="Komunitní dům" width="600" height="450" align="absMiddle">
Vedle domu komunity stojí domeček, původně určený pro dobrovolníci. Jelikož zde však od dob výstavby žádní dobrovolníci nebyli, všechny jeho čtyři pokoje se pronajímají a domeček je tak jedním ze zdrojů příjmů komunity. Jeden pokojík teď ale bude patřit nám.
Dalšími stavbami na pozemku je dům pro zaměstnance a hrubá stavba, která by měla v budoucnu sloužit jako ubytování pro přespolní studenty.
Všechny budovy mají svůj vlastní tank na vodu, kde je dostatečná zásoba, když vinou vodáren vyschne vodovod. Generátor na elektřinu je však rozbitý, proto jsou místnosti vybavené svíčkami. Překvapilo nás, že většina místností tu má velmi vysoké stropy – k hřebenu střechy je to od podlahy nejméně sedm metrů. Prý je tak uvnitř chladněji; nám se však zdá, že o to víc se sem ale vejde pavouků, komárů, kudlanek, švábů, mravenců a dalšího otravného hmyzu. Na fotce je vidět strop z pohledu zdola.
Do venkovního itineráře patří také několik kontejnerů, které kdysi přivezly stavební materiál a humanitární pomoc; dále jámy na odpadky, basketbalové hřiště, ohrada s nepojízdnou stavební mechanizací (včetně traktoru) a čtyřčlenný vozový park, z něhož je pojízdná jen jedna toyota a jeden náklaďák.
Celý areál střeží ve dne v noci dva hlídači a v noci také dva psi. S jedním hlídačem, Josephem, jsme se spřátelili, když jsme obdivovali, jak suší polétavé mravence "inswa" (čti insua), které si pak upraží k večeři. Přátelsky se s námi podělil a večer zaťukal s plným talířem této pochoutky. Přiznáme se, víc než deset těchto tučných a svým způsobem dost zapáchajících tělíček jsme nedokázali najednou spořádat.
Když už jsme u mravenců, pěkné problémy tu způsobují termiti, kteří dokáží rozložit dřevo na prášek (viz fotografie). Všude okolo jsou vidět jejich "hrady", ale někteří se neváhají skulinkami dostat i do domů. Když si na zdi všimnete jejich hliněných chodbiček, měli byste zpozornět, jinak vám sežerou nábytek, jak už se to stalo v místní kapli.
Vzhled centra hezky doplňují dva urostlé baobaby a je zde také strom ověšený hnízdy snovačů.
Brouci jsou tu neuvěřitelně velcí a občas připomínají naše zlatohlávky, roháče, stonožky či šváby, ale poněkud přerostlé. Hady jsme zatím nepotkali, zato nás ale chodívají zdravit scinkové a varani (obří ještěrky).
Je zde ostatně značně živo. Kdykoli něco otevřete (dveře, okno, skříň...), vyběhne odsud ještěrka, armáda pavouků nebo jiný hmyz. Náš areál také jednou za pár dní navštěvuje tlupa paviánů, které František střílí do zadku vzduchovkou. Možná si představíte roztomilé opičky v zoo, ony jsou to ale až i šedesátikilové obludy, které dokáží sníst, zpřevracet a zničit všechno, co je v dosahu. Umí si i pustit kohoutek s vodou (zavřít ale ne, tak vychovaní zatím nejsou) nebo otevřít dveře. Naštěstí mají ale z pušky respekt, bojí se i objektivu aparátů a zahnat je můžete také křikem nebo hozeným kamenem.
O místních lidech a o tom, co tu děláme, bude řeč příště.
Komentáře
| RE: První setkání s centrem Dona Bosca ve Hwange | janička | 18. 12. 2012 - 10:28 |
| RE: První setkání s centrem Dona Bosca ve Hwange | zimbabwe | 20. 12. 2012 - 13:08 |