Zimbabwe | Naďa a David píšou ze Zimbabwe

Červenec utekl jako voda a školní třídy zejí prázdnotou – studenti se do lavic vrátí až na začátku září, aby zasedli k testům z druhého trimestru. Z komunity už také odjeli všichni "prázdninoví" členové včetně bratra Willema, s nímž jsme ve Hwange byli od samého začátku, a který byl bohužel uznán nezpůsobilým pokračovat ve své formaci na salesiánského kněze a byl "odejit".

• ...když vám jako elektroinstalace postačí pár měděných drátů pospojovaných lepící páskou, jejichž konce prostě jen tak zastrčíte do otvorů v zásuvce.

• ...když jdete učit a místo začátku hodiny prvně deset minut hledáte své studenty, abyste je nalezli vyhřívat se na sluníčku či klábosit v cizí třídě. Pak jejich nechápajícím obličejům

  [ Pokračování článku ]

Ve Hwange se zima postupně dostává do svého vrcholu. Nadcházející měsíc bude nejchladněji a očekáváme větrné dny, což je vzhledem k všudypřítomnému prachu pěkná lahůdka – to abychom každý den umývali všechny židle a lavice ve škole. Při pohledu z okna si tak trochu přijdeme jako na podzim u nás, jen je o trochu víc zeleno. Nejvíc je zima poznat na hmyzu, kterého létá mnohem méně než dřív,

Díky tomu, že jsme se stali plnoprávnými členy učitelského sboru našeho malého učiliště, dostalo se nám jedinečné příležitosti nahlédnout pod pokličku školského systému Zimbabwe a některých jeho pikantností. Dovolte nám, abychom se s vámi podělili o naše zkušenosti, přestože mnohé jsme již zmiňovali v různých předchozích článcích.

Tento článek s krátkými africkými příběhy jsme napsali z trochu jiného soudku. Kromě tří Čechů je naše komunita složená ze samých Afričanů a navíc tu míváme spoustu návštěv rozličných černochů a černošek od Nairobi až po Kapské město. No a když se sedí u stolu, samozřejmě se povídá. Místní témata hovoru a příběhy, co občas zaslechneme, jsou mnohdy pro naše uši opravdu ale opravdu hodně netradiční.