Červenec utekl jako voda a školní třídy zejí prázdnotou – studenti se do lavic vrátí až na začátku září, aby zasedli k testům z druhého trimestru. Z komunity už také odjeli všichni "prázdninoví" členové včetně bratra Willema, s nímž jsme ve Hwange byli od samého začátku, a který byl bohužel uznán nezpůsobilým pokračovat ve své formaci na salesiánského kněze a byl "odejit".

Afrika! V sobotu se k nám před večeří přitočil bratr Prince s nápadem, že bychom měli druhý den uspořádat nějakou speciální oratoř, s hudbou a soutěžním tancováním o ceny. Nápad perfektní, místní děti by takovou akci určitě milovaly, a proto jsme se Prince zeptali, jak mu můžeme pomoci. Odpověď? "No, to bude vaše akce, já se za vámi možná na chvilku přijdu podívat." Hm, my si zrovna nepřijdeme

• ...když vám jako elektroinstalace postačí pár měděných drátů pospojovaných lepící páskou, jejichž konce prostě jen tak zastrčíte do otvorů v zásuvce.

• ...když jdete učit a místo začátku hodiny prvně deset minut hledáte své studenty, abyste je nalezli vyhřívat se na sluníčku či klábosit v cizí třídě. Pak jejich nechápajícím obličejům

  [ Pokračování článku ]

V jednom z minulých článků jsme uvedli neuvěřitelné a exotické africké příběhy. Tentokrát přicházíme s dalšími, jenom smutnějšími: s příběhy nesvobody. K jejich správnému pochopení nám dovolte krátký úvod do situace, jež v Zimbabwe panuje. Na území země žije mnoho různých kmenů, ale dva z nich jsou největší a historicky rivalské. Vládnoucí strana Roberta

Ve Hwange se zima postupně dostává do svého vrcholu. Nadcházející měsíc bude nejchladněji a očekáváme větrné dny, což je vzhledem k všudypřítomnému prachu pěkná lahůdka – to abychom každý den umývali všechny židle a lavice ve škole. Při pohledu z okna si tak trochu přijdeme jako na podzim u nás, jen je o trochu víc zeleno. Nejvíc je zima poznat na hmyzu, kterého létá mnohem méně než dřív,

Poslední dobou jsme se opomněli ozvat s nějakým obyčejným článkem o tom, jak se máme, co se děje nového apod. Něco málo jste se mohli dočíst v šestém oficiálním dopise, ale chceme se s vámi podělit o další zážitky.

Komunita stále žije různými změnami. Rektor Chota v pondělí vyrazí do Harare,

Díky tomu, že jsme se stali plnoprávnými členy učitelského sboru našeho malého učiliště, dostalo se nám jedinečné příležitosti nahlédnout pod pokličku školského systému Zimbabwe a některých jeho pikantností. Dovolte nám, abychom se s vámi podělili o naše zkušenosti, přestože mnohé jsme již zmiňovali v různých předchozích článcích.

• ...když se do sbírky v kostele nedávají pouze peníze jako u nás, ale také drogerie a jídlo, takže se někdy stane, že před oltářem leží balíček, který se zavrtí, pozorně si vás prohlédne a nešťastně kvokne.

• ...když potkáváte lidi s křestním jménem Bůhví, Komfort, Znepokojený, Pamatuj, Přidejvíce, Zřejmý, Pročumíráme,

  [ Pokračování článku ]

Tento článek s krátkými africkými příběhy jsme napsali z trochu jiného soudku. Kromě tří Čechů je naše komunita složená ze samých Afričanů a navíc tu míváme spoustu návštěv rozličných černochů a černošek od Nairobi až po Kapské město. No a když se sedí u stolu, samozřejmě se povídá. Místní témata hovoru a příběhy, co občas zaslechneme, jsou mnohdy pro naše uši opravdu ale opravdu hodně netradiční.

Prázdniny nám skončily, a přestože se nový trimestr přehoupl do svého čtvrtého týdne, výuka se teprve pomalu rozjíždí. Druhý květnový týden jsme s optimismem a štosem vytištěných trimestrálních zkoušek nakráčeli do školy. Čekala nás trochu studená sprcha. Spousta studentů nezaplatila ani dolar školného a nebyla připuštěna k psaní testů (problém s penězi je v Don Boscu