Zimbabwe | Africké příběhy: příběhy neuvěřitelné a exotické

Tento článek s krátkými africkými příběhy jsme napsali z trochu jiného soudku. Kromě tří Čechů je naše komunita složená ze samých Afričanů a navíc tu míváme spoustu návštěv rozličných černochů a černošek od Nairobi až po Kapské město. No a když se sedí u stolu, samozřejmě se povídá. Místní témata hovoru a příběhy, co občas zaslechneme, jsou mnohdy pro naše uši opravdu ale opravdu hodně netradiční. Chceme se tedy s vámi podělit o některé z nich, abyste si mohli udělat představu o africkém myšlení. Všechny příběhy se opravdu staly. Neptejte se jak, nemějte nás za blázny, zkrátka staly se, přestože se evropský racionální mozek vzpírá uvěřit...

Se sestrou jsme dvojčata, ale ona je o dva roky mladší (ze Zimbabwe)

V Zimbabwe je trestné, nevlastníte-li rodný list. Tento dokument tu však ještě před pár lety vůbec neexistoval. Takže jsme si od jednoho studenta, Brightona, vyslechli, jak tomu bylo, když mu ten jeho přidělovali asi ve třinácti letech. Přišli za jeho negramotnou maminkou a ptali se jí, ve kterém roce se narodil. Odpověděla, že v červnu, když byl veliký hlad. Ale o který hladový červen se konkrétně jednalo? Takových bylo v Zimbabwe mnoho. Nakonec se maminka s úředníky domluvila, že se Brighton narodil v roce 1986. Netrefila se o pouhých dvanáct měsíců, správné datum je 6. 6. 1987. V rodném listě jeho sestry se pro změnu skví rok narození 1988. Problém je v tom, že jsou dvojčata – nyní úředně narozená dvě léta po sobě.

Strom, který vstal z mrtvých (z Namibie)

V jedné vesnici na severu Namibie, v oblasti, která se jmenuje Caprivi, se vyvrátil obrovský strom a napříč zatarasil hlavní silnici. Co dělat, místní tedy popadli sekyry a pily a pustili se do porcování obrovské dřevěné masy. Uřezali a usekali větve mohutné koruny, až zůstala pouze největší a nejnáročnější práce – tlustý tvrdý kmen ležící přes cestu. Jakmile na kůru dopadly první údery sekyr, strom jako by strachem ožil. Ohlušující praskot a všichni jen nevěřícně zírají. Pahýlovitý kmen se tyčí do výšky, silné kořeny pevně v zemi, po vyvrácení ani sebemenší stopa. Důkazem, že velikán ležel ještě před chvílí přes cestu, je jen chybějící koruna, usekaná v takové výšce, kam by po hladkém kmeni nikdo vylézt nedokázal.

Jak (ne)rozčílit slona (ze Zambie)

Víte, co rozhodně nemáte dělat, když vám při řízení vleze do cesty slon? My už víme... Jeden z našich kněží v komunitě odjížděl v taxíku z městečka Livingstone směrem k zimbabwské hranici. Najednou auto před nimi prudce zabrzdilo. Taxikář naštěstí stihl zastavit. Koukají dopředu, kde silnici blokuje obrovský slon a v klidu pojídá listí ze stromů okolo. Takový slon není nebezpečný, prostě jen musíte dost dlouho čekat, než se sám rozhodne odejít.

V tu chvíli za taxík přirazilo další auto a netrpělivý řidič dal hlasitým troubením najevo, že spěchá. Teprve, když auta před ním začala vyklízet silnici, všiml si, jak se proti němu řítí rozzuřený slon a zařadil zpátečku také. Takhle jsme se dozvěděli, že máloco slona rozčílí víc než klakson.

Bučící útočiště (ze Zimbabwe)

Jeden venkovan vyrazil na několik dnů pást svoje stádo krav hlouběji do buše. První noc proběhla v pořádku, ale druhého dne po západu slunce začal nedaleko řvát lev. Zatímco lví samci poutají pozornost, jejich družky číhají skryté v křoví. Pastevec dostal strach. Zvládne ve tmě postřílet všechny útočící šelmy?

Po pár neúspěšných ranách z pušky začal být zoufalý. Jeho zvířata však našla způsob, jak se bránit. Všechny krávy se přimkly k sobě a kolem nich začal obíhat rozzuřený býk, připravený stůj co stůj bránit své stádo. Pastevec neváhal a učinil rychlé rozhodnutí. Vběhl se schovat na to nejbezpečnější místo. Přečkal noc stojíc uprostřed svých krav v bezpečí před lvy, zastrašenými funícím býkem, neúnavně pádícím kolem dokola.

Neviditelný Mushala (ze Zambie)

Na konci sedmdesátých let v oblasti Měděného pásu působil protistátní rebel a vrah Mushala – mocný muž s armádou vlastních vojáků, skrývajcích se v buši. Od prezidenta Kaundy žádal místo ve vládě, ale ten odmítal. Přece neuděláte ministrem někoho, kdo nevystudoval ani základní školu. Mushala se proto mstil a v oblasti začali umírat lidé. Vláda vypsala vysokou odměnu za jakékoliv informace o jeho pohybu, jenže brzy zjistila, že je na Mushalu krátká. Padouch strávil mnoho let v Angole, kde se vyučil mocné magii, aby se stal neviditelným pro své nepřátele. Policie a vojáci vyslaní s jediným úkolem zabít ho, jako by byli slepí. "No tak, to je on, zastřelte ho." "Kdo?" "Ten člověk, co právě dopil a vychází ze dveří." "Kdo? Jaký člověk? Ve dveřích přece nikdo není!" Kdo měl odvahu a zavolal policii či armádu, velice brzy zahynul.

Jednou se padouch neviděn vloudil přímo ke stolu prezidenta Kaundy. Prezident sedí, obědvá a najednou vidí, že z druhé poloviny jeho talíře mizí jídlo. Za chvíli lístek: "Mushala přišel a jedl s tebou."

Po celé Zambii měly viset jeho fotografie, jenže neviditelná ruka je strhávala jednu za druhou. A Mushala terorizoval zemi celých sedm let. Jen díky jeho manželce, která vyzvěděla a prozradila, jak jeho magii obejít, se nakonec podařilo padoucha zastřelit – vojáci na něj museli zaútočit nazí a potření speciálními bylinami, aby zlomili zaklínadla. Lidé oslavovali a přední strany novin byly několik dní plné radostných zpráv: "Mushala je mrtev!"

Tento příběh nám vyprávěl ředitel naší komunity, zambijský kněz, který prý za svého dětství Mushalu spatřil na vlastní oči.

Tvůj život je v mé moči (ze Zambie)

Afrika je plná různých křesťanských cirkví, ale nejen jich. Sekty tu přímo bují, protože lidé jsou otevření roztodivným paranormálním jevům a berou je jako součást života. A tak se stalo, že jistá vlivná žena v Zambii založila vlastní sektu. Lidé uvěřili, že budou-li pít její moč, bude jim posilou držící je při životě. Činnost popíječů uriny zastavila až armáda. Členy sekty musela strhávat ze stropu, protože se po požití posvátné tekutiny vznášeli.

Budeš skákat jako osel (z Tanzánie)

Africké vzdálenosti jsou mnohem větší než u nás, a tak pokud se někam chcete dostat, musíte většinou počítat s denní až vícedenní náročnou cestou autobusem. Jeden takový nacpaný autobus projížděl buší, když mu cestu zablokoval osel. Řidič troubí, křičí, zastrašuje, ale zvíře je velmi tvrdohlavé a nehne se z místa. Tu se zvedla jedna z cestujících, žena z Indie, a vytasila svoji zbraň – lahvičku tekutého chilli. Namířila ji ubohému oslovi přímo do zadnice a aplikovala řádnou dávku. Líné zvíře šokem vyskočilo metr do vzduchu a za příšerného hýkání zmizelo bleskovou rychostí v buši. Nato se objevil jeho majitel lamentujíc: "Jak teď mám svého osla dohonit?" Podle vyprávění se prý předkonil, nechal si aplikovat tentýž urychlovač a skákajíc začal utíkat za svým oslem – tenhle konec je ale bez záruky :-)

Řeknu ti barvu tvého spodního prádla (ze Zimbabwe a z Tanzánie)

Magie a neznámé síly vůbec Afričany obdařují prapodivnými vlastnostmi. Poslouchali jsme tak třeba příběh o zimbabwském pastorovi, který ve jménu Ježíše rozmnožoval lidem v dlani peníze. Za svá "vystoupení" ovšem vybíral patřičné vstupné. Podobnou moc měla jedna dívka v Tanzánii – jenom napřáhla ruku a v dlani se jí objevily bankovky. Jiná tamější dívka zase myšlenkami manipulovala svým okolím a nechávala ostatní dělat práci za ni; další podobná byla obdařena hodně divnou schopností vidět pod svrchní oblečení (asi se člověk necítí moc dobře, když se baví s někým, kdo mu přesně řekne, jaké má právě na sobě spodní prádlo); jiná zase využívala prorockých vidění k usvědčování lidí ze lži (pochopitelně se s ní pak nikdo nechtěl moc bavit). Zázračné vlastnosti těchto děvčat skončily v okamžiku, kdy se za ně modlil a zlé duchy vymítal kněz Eustace, který nám tyto příběhy vyprávěl. V Africe je zkrátka magie na denním pořádku.