Jak poznáte, že jste v Zimbabwe? Díl pátý...

...když potkáváte lidi s křestním jménem Bůhví, Komfort, Znepokojený, Pamatuj, Přidejvíce, Zřejmý, Pročumíráme, Vzkvétat, Oběť, Nevinný nebo Sebedůvěra.

...když žijete v sepětí s přírodou, takže pokud najdete v kredenci myš, nešílíte, ale jenom ji vykopnete ze dveří kuchyně – stejně vedou rovnou ven na dvůr.

...když tady byl ještě před pár lety poplatek za vydání pasu dvanáct tisíc korun.

...když děláte něco, kde byste očividně uvítali cizí pomoc, ale všichni na vás jen koukají, zamávají vám, utrousí poznámku o tom, jak jste silní nebo pracovití, a jdou pryč, případně pokračují ve sledování televize.

...když některé nákladní vlaky stále tahají parní lokomotivy.

...když vám pavián pootevřeným oknem krade skleničky z odkapávače.

...když jsou občanům Zimbabwe schopni při vstupu do země říct a napsat do pasu, že mohou zůstat ve své vlasti jenom čtrnáct dní.

...když máte v komunitě darovanou živou perličku, kterou ale nikdo nechce zabít, takže se hodí přes noc do fontány s trochou jídla, a druhý den ji musí podříznout zahradník.

...když místní devětaosmdesátiletý prezident prohlásí, že on bude vládnout i z hrobu.

...když vám poštou přijde z domova balíček a vy zjistíte, že je přelepený páskou "otevřeno pro prohlídku Zimbabwským příjmovým úřadem  ZIMRA". A když se úřadu něco nelíbí, balík zadrží a vy musíte cestovat do 350 kilometrů vzdáleného města, abyste tamější úředníky přesvědčili, že jim skutečně nemůžete dodat z Česka účtenky na výpočet cla – a oni si následně vycucají z prstu, že jim máte zaplatit zrovna 25 dolarů.

...když přijdete do školy a student neplatič si místo povinného úklidu tříd umývá svoje auto.

...když si k obědu pošmáknete na housenkách na cibulce.