• ...když se světlo rozsvěcí naopak.

• ...když jsou všude k dispozici odpadkové koše a dokonce i nádoby na tříděný odpad.

• ...když z modrého kohoutku teče studená voda.

• [ Pokračování článku ]

Noční let z Harare do Dubaje byl příšerný. Nejen díky afektované nemožné obsluze, ale svůj podíl mělo i mezipřistání v blízké Lusace. Hned od samého začátku nás ledová klimatizace začala připravovat na české zimní teploty a cestující žadonili o deky. "Ty vám dát nemůžeme, až na letu z Lusaky." Zabalili jsme se tedy do všeho našeho oblečení a rozhodli

V pondělí 18. listopadu jsme se probudili do krásného rána, se sluncem vycházejícím za naším velkým baobabem. Pro nás naposledy. Po snídani a objetích jsme vylezli na korbu toyoty (musíme si poslední jízdu přece užít) a s nostalgickým máváním definitivně opustili bránu Dona Bosca. František nás vyložil u nedaleké benzínky, kde se na stromech proháněly opičky,

Z promrzlé České republiky, kam jsme v pátek v pořádku dorazili, už posíláme jenom poděkování pro ty, kteří nás podporovali, ať už povzbuzením, modlitbou či materiálně.

www.pise.cz/blog/ftp/zimbabwe/12_dekovny_dopis.pdf

•   ...když vám černoch zcela suverénně odpovídá na všechny vaše dotazy, a teprve později zjistíte, že o daných problémech nevěděl zhola nic – lidé si tu místo "nevím" raději navymýšlí kupu nesmyslů.

• ...když se žádná z dam neobtěžuje zavřít za sebou dveře, když

  [ Pokračování článku ]

Poslední dva týdny už čím dál víc cítíme, že naše dny v Zimbabwe jsou sečteny. Hwange se s námi loučí svým legendárním Horkem a již od brzkého rána nám fouká vřelý suchý vítr do tváří. Vzduch nad buší se tetelí, teploměr v jídelně ukazuje konstatně 36°C a jiný, který ležel venku na sluníčku, musel František uklidit, aby neprasknul. Naposled si tedy užíváme

Začátkem listopadu přijela do Don Bosca italská delegace, pozvaná otcem Brunem. Jediný háček byl v tom, že Bruno tu nebyl – stále totiž čeká v Zambii na vydání pracovního povolení, aby mohl legálně vstoupit do Zimbabwe. O šest italsky mluvících hostů jsme se tedy museli postarat my s Františkem. Přestože jsme po večerech byli unavení, návštěva do sebe

Poslední trimestr nám přinesl čím dál víc volna. Ve škole jsme si odučili poslední hodiny, a tak nám zde zůstala jediná povinnost – dělat dozor u státních zkoušek. Někdy celý den, někdy jen tři hodiny za katedrou, kdy jsme podepsali stohy dokumentů, hlídali studenty, aby neopisovali, a nakonec zapečetili jejich výtvory do obálek. Práce budou zkontrolovány

Probudili jsme se s ranními paprsky. Výhledem z okna na děti ve školních uniformách jsme se ujistili, že jsme stále ještě v Kariyangwe. Vydali jsme se tedy do domu otce Pilaniho na snídani. Brzy jsme poznali, že elektřina stále ještě není úplně zpátky – slabší žárovky se sice daly rozsvítit, ale větší spotřebiče, třeba mrazáky, při nízkém napětí ani neškytly. Není divu, že přístroje v Africe