Italská návštěva

Začátkem listopadu přijela do Don Bosca italská delegace, pozvaná otcem Brunem. Jediný háček byl v tom, že Bruno tu nebyl – stále totiž čeká v Zambii na vydání pracovního povolení, aby mohl legálně vstoupit do Zimbabwe. O šest italsky mluvících hostů jsme se tedy museli postarat my s Františkem. Přestože jsme po večerech byli unavení, návštěva do sebe vždy nalila několik silných moka a správně po italsku hlučela až do pozdních hodin. Pozdravili jsme po skypu tisíce jejich příbuzných, naučili jsme se s nimi řvát "Ciao, ciao!" na celé kolo, a když jsme dojedli poslední kousek špičkové pizzy, nezdvořile jsme je nechali jejich osudu a šli spát.

Protože přijeli jenom na pár dnů, chtěli jsme jim ukázat to nejlepší z Hwange a okolí. Jedno odpoledne jsme je vyvezli na naše známá místa – ke katedrále sv. Ignáce, na tržiště a samozřejmě na Baobabí kopec.

Tři Italky s krví dobrodruha si přály jet na safari. Díky nim jsme se tedy po necelých dvou měsících znovu vypravili do národního parku Hwange. Tentokrát za volantem. Holky se hned za bránou parku s nadšením přesunuly na korbu a po většinu cesty se k nám zezadu nesl jejich hurónský smích. Místy je však přehlušily cikády, jejichž cvrkání rvalo za uši, jako byste byli na technopárty. Hlučné Italky vzadu však ztichly, jakmile jsme se přiblížili ke zvířatům. Když pár metrů od vás kráčí obří slon a s divokým kýváním hlavy si vás prohlíží, vskutku ani nedutáte a snažíte se předstírat, že vy i s vaším autem tam vlastně vůbec nejste. Jednou jsme dokonce do jednoho slona málem nacouvali, a tak měly holky vtipnou historku, která je bavila až do konce cesty.

Oproti naší srpnové návštěvě s otcem Brunem bylo k vidění o poznání méně zvířat, zejména antilopy se nám tentokrát schovávaly. Přesto nás potěšila stáda slonů, pár zeber a žiraf, tradičně hroši a krokodýli. Na jedné zastávce nám průvodci safari vykládali, že nedaleko viděli sedm lvů. S nadšením jsme se na dané místo vypravili a viděli tam jen pár antilop, prase savanové a sloní trus. Když jsme se zklamaně vraceli, potkali jsme průvodce podruhé. Velmi přesvědčivě nám tvrdil, že šelmy tam jsou. Na druhý pokus jsme nakonec kdesi v dálce spatřili jednu lvici, odškrtli jsme si "spatřeno" a jeli dál.

Přikládáme pár obrázků z našeho posledního safari.