Minule jsme popsali, jak jsme trávili naše první manželské Vánoce. Ale mše, jídlo a dárky nebylo zdaleka všechno. Na Boží hod odpoledne jsme si udělali společně všichni Češi výlet na kopec s příznačným jménem Baobab a stejnojmenným hotelem na svém hřbetu (ehm, jedna noc za 114 dolarů...). Asi je jasné, proč se kopec takhle jmenuje. Samozřejmě na něm rostou staleté baobaby. A ve větvích okolních

Sedíme v bouřce v bezpečí dobrovolnického domečku, venku lítají hromy blesky zatraceně blízko, déšť nám buší do oken a prodírá se pode dveřmi dovnitř, venku poblikává skomírající zářivka podle toho, jestli zrovna jde proud. Ještě před půl hodinou jsme umírali v dusném vedru na vycházce do vyprahlé buše. Jsou dva dny po Vánocích. Žádný sníh ale nečekejte, máme tu zrovna období dešťů. Nepředstavujte

• ...když někomu půjčíte auto, on si z něj vysaje naftu a vrátí ho se slovy "není palivo".

• ...když zjistíte, že je tu uzákoněná polygamie.

• ...když si při focení místních musíte dávat pozor na tmavé pozadí – pak totiž jejich

  [ Pokračování článku ]

Minule jsme popsali, jak vlastně vypadá náš nový domov. Je to tu opravdu krásné, při návratu z vánočního představení jsme viděli velikou sovu, jak sedí na hlavě sochy Dona Boska (pro neznalé – Don Bosco je italský kněz, co zasvětil svůj život systematické práci s dětmi a mládeží, založil kongregaci, řád salesiánů a byl církví svatořečen). Moudře koukala na naše auto a asi si říkala, co tu

Jen co jsme vylezli z autobusu, očekávalo nás procesí čtyř černochů s Františkem Radeckim (zde působícím českým misionářem) a dvěma Poláky. Černoši nás překvapili srdečným pozdravem: "Ahojte!" A nastal ten vytoužený okamžik, na který jsme čekali téměř rok – prošli jsme branou Don Bosco Technical College.