Od pátečního večera až do pondělního dopoledne jsme se setkávali v konferenční místnosti s otcem Antoniem. Převážně jsme diskutovali a rozebírali naše zkušenosti, zážitky a problémy, ale věnovali jsme se i takovým věcem, jako našim právům a povinnostem nebo salesiánské pedagogice. V mezičasech jsme popíjeli čaj, pojídali sušenky a

Salesiánská komunita ve Hwange je součástí většího celku, tzv. provincie, která sdružuje všechny salesiány ze Zambie, Zimbabwe, Malawi a Namibie. Ústředí se nachází v Lusace, kam jsme také byli pozváni na pětidenní setkání dobrovolníků ze všech těchto zemí. Ve škole jsme museli uspořádat a přeházet naše hodiny, abychom ještě do studentů

Přiblížily se Velikonoce. Slunce už nechodí po jižní straně, jako v době našeho příjezdu, ale putuje po obloze ze severu. Na jeden nebo dva týdny jsme zažili, jaké to je, když máte slunce přímo nad hlavou. Okolo poledne vše zmlkne – ptáci i hmyz; venku pouze poletují motýli. Sluneční světlo je strašně zvláštní a nic nemá pořádné

Minule jsme se rozepsali o škole, tentokrát začněme s oratoří. Jednoho dne, když křik dětí, bouchání míčů a vrzání fotbálků začalo být pro odpolední vyučování nesnesitelné, jsme pochopili, že je čas s tím něco udělat. Změnili jsme tedy "otevírací dobu" oratoře na pátky a víkendy. O jeden den míň, ale zato více času. Místo úprku do večerních hodin (kde pak stejně čekáme až se studenti

Máme za sebou sedm týdnů školy. Už to vypadalo nadějně, výuka se začala ustalovat, seznam studentů se jevil jako konečný, přípravy dosáhly značného náskoku a i rozvrh se přestal měnit pod rukama. Prostě učitelská idylka.

A pak jednoho dne přijel