Vodní prázdniny

Přiblížily se Velikonoce. Slunce už nechodí po jižní straně, jako v době našeho příjezdu, ale putuje po obloze ze severu. Na jeden nebo dva týdny jsme zažili, jaké to je, když máte slunce přímo nad hlavou. Okolo poledne vše zmlkne – ptáci i hmyz; venku pouze poletují motýli. Sluneční světlo je strašně zvláštní a nic nemá pořádné stíny. Podívejte se na fotku, která je pořízená shora. Vypadá to, jako by někdo Davida vyfotil s velmi silným bleskem.

Jednu březnovou neděli nás potkala další ze zkušeností, o kterých se dá říci: "To je Afrika." Ve Hwange prasklo významné vodovodní potrubí, což způsobilo neohlášený výpadek v zásobování několika čtvrtí. V Zimbabwe to ovšem nefunguje jako u nás, kde vodárny neprodleně přistaví cisterny s vodou jako náhradu. Tady se lidé o sebe musí postarat sami. Na suchu však nebyli několik hodin, ale skoro celý týden. Vodu tedy kupovali nebo vozili v lahvích z práce, ze školy, či ze sousedních čtvrtí, kde bylo potrubí v pořádku. Někteří se chodili umývat do ne moc čistého potoka. Všechny školy v postižené části města se zavřely, Don Bosco Technical College nevyjímaje.

Výpadky zásobování vodou jsou zde běžné a proto jsme na ně připraveni. Škola, komunita i dobrovolnický domeček mají rezervoáry, takže drobné pomlky ani nezpozorujeme. Tahle však trvala příliš dlouho. Komunita i škola mají po jednom tanku s vodou a už za den byli na suchu. My však máme štěstí, protože dobrovolnický domeček napájí dva velké rezervoáry. Jelikož jsme zde předtím bydleli jen my dva, "období sucha" jsme nastartovali s plnou zásobou. Sice se pak v domečku ubytovalo dalších šest lidí, ale vody bylo i tak dost na to, aby zásobovala celý areál Don Bosco. Čepovat si k nám chodili všichni z komunity, kuchařky, zahradník, oba učitelé, co bydlí v areálu, dva studenti, kteří mají útočiště v jedné místnosti ve škole, i vrátní od brány. A tak i u nás začalo vody ubývat.

Pátý den, co bylo Hwange na suchu, jsme si všimli, že zahradník si od nás odnáší kbelíky vody a chodí s nimi umývat auto a zalévat trávník. Když jsme si na to při obědě postěžovali, bratr Willem zahradníka bránil, že "asi zapomněl".

Když už jsme se i my začali připravovat a napustili jsme si vodu do zásoby, Bohu díky se potrubí konečně opravilo a mohlo se opět napouštět. Byl pátek ráno, takže Hwange strádalo celých pět dní. Otec Eustace rozhodl, že se již bude učit, takže jsme se vypravili na školní nástup jako obvykle ve tři čtvrtě na osm. V učilišti však bylo mrtvo. Učitelé se začali trousit okolo osmé a první studenti ještě později. Dorazila jich jen asi čtvrtina, a tak většina předmětů stejně odpadla. Díky zastaralému vodovodnímu potrubí dostali studenti týden prázdnin navíc – nebyly to sice naše známé "uhelné prázdniny", byly to "vodní prázdniny".