Zimbabwe | Naďa a David píšou ze Zimbabwe

Přestože v poslední době nejvíce žijeme oratoří, mimochodem jsme se též ocitli již v osmém týdnu třetího trimestru. Pro naprostou většinu studentů tedy právě skončila výuka a v pondělí se rozpečetí první obálky jejich státních zkoušek. Konečně nám odpadnou trapné ranní nástupy s čím dál menší hrstkou zodpovědných studentů. Každý den si musí někdo z učitelů připravit slůvko. Po těch několika měsících

Přinášíme několik dalších historek, které jsme zachytili při různých rozhovorech s Afričany.

Opičí šikana (ze Zimbabwe)

V odlehlých venkovských oblastech Zimbabwe jsou pro vesničany i jejich úrodu

Před dvěma týdny jsme si konečně mohli užít dvoudenní dobrodružnou dovolenou, kterou jsme plánovali už od začátku srpna – navštívili jsme botswanský národní park Chobe. Brzy ráno jsme nasedli do auta a po necelých dvou hodinách jsme již vystupovali na významném vícestátním hraničním přechodu Kazungula a pohodlně přešli do sousední Botswany –

Prázdniny jsou za námi a s nimi i čtyřtýdenní doučování. Dobrovolná (a hlavně bezplatná) výuka žáků a středoškoláků byla vystřídána citelně menším počem studentů naší college. Otec Bruno může konečně sledovat chod učiliště v plném proudu a nutno říct, že první dny pro něj byly ledovou sprchou. "Proč jsem našel archiv studentských prací u ředitele na

Jaro v Zimbabwe vypadá podivně. Ohlašuje ho sice sem tam pár decentně kvetoucích stromů, ale stále trvající období sucha zanechává trávu zažloutlou a na stromech podzimní listí, které ještě nestihlo opadnout. Na jasně zelené trávníky a čerstvé listy se můžeme těšit až s příchodem období dešťů. Napasovat naše čtyři roční období na africké podnebí jde holt těžko.