I přes naše obavy, zda nám bez problémů vydají víza (nedodali jsme totiž zprávu z rentgenu plic) umocněné dlouhým čekáním, proběhlo nakonec všechno hladce a ještě navíc zadarmo. Na biskupství byli velmi vstřícní a potěšili nás informací, že víza lze poměrně snadno o pár měsíců prodloužit. Budeme to potřebovat, protože Naďa má vízum pouze do poloviny srpna, zatímco David ho získal na tři roky. Navíc
...když vydání víza do pasu trvá oproti očekávaným deseti minutám tři dny.
...když se někdo diví, že u vás v Evropě nemáte slony.
...když se někdo zeptá, odkud jste, a na odpověď "z České republiky" se
Stále čekáme na naše víza. Operace, která by v Česku byla vyřízená za dopoledne, se nám protáhla na celé tři dny, díky čemuž jsme v Harare už skoro týden.
Salesiánská komunita v Harare se skládá ze tří členů. "Šéfem" je otec Musenge Ignatius (vlevo) ze Zambie, dále je to bratr Joackim (vpravo) z Hwange a tři měsíce zde působí i otec Dennis Higgins (druhý zleva),
V Zimbabwe je pro nás všechno nové. Zpěv ptáků, stromy, rostliny, hmyz, místní zvyky... Prostě všechno. Učíme se, jak správně podat ruku, proč tu jako pozdrav slouží "jak se máš?", a co na to odpovědět a podobně. Slova Murungu i Muzungu tu místní používají pro označení bělochů – takto poznáme, že se baví o nás. Muzungu v doslovném překladu znamená "zmatená osoba bloudící okolo",
Tak si v pohodě sedíme v pokojíku u bratrů salesiánů v Harare a z paměti vyvoláváme vzpomínky na uplynulých dvacet čtyři hodin. Vždyť včera jsme ještě obědvali v Čechách koukajíce na padající sníh. A teď řešíme, jestli můžeme otevřít v tom vedru okna, jestli se k nám nenastěhuje anopheles a další místní havěť (divoké psy hlídající salesiánské středisko nevyjímaje). Ve vedlejších pokojích