Už když jsme v úterý 4. září podepisovali dobrovolnickou smlouvu, David byl nějak neobvykle unavený. Ve středu mu bylo lépe, v tomto stavu by klidně odletěl. Čtvrtek už ale celý proležel v posteli s teplotami a v pátek se probudil s vysokou horečkou. Trochu ho bolelo břicho. Panadoly nezabíraly, bylo to divné. Při chřipce by ho aspoň bolelo v krku... Že by to byla alergická reakce na úterní dávku

Příběh o cestě do Zimbabwe se znovu začal rozjíždět v srpnu. Za ty dva měsíce se z nás stali inženýři, z Nadi se stala paní (i když kvůli zpomaleným úředníkům v Harare stále Bartůňková) a z Davida ženáč; stihli jsme svatební cestu, dobrovolničení u dětí na Katolické charismatické konferenci a dvoutýdenní tábor. V srpnu jsme konečně začali přemýšlet, co si sbalit s sebou a sepsali jsme si seznam