Jak jsme nikam neletěli

Už když jsme v úterý 4. září podepisovali dobrovolnickou smlouvu, David byl nějak neobvykle unavený. Ve středu mu bylo lépe, v tomto stavu by klidně odletěl. Čtvrtek už ale celý proležel v posteli s teplotami a v pátek se probudil s vysokou horečkou. Trochu ho bolelo břicho. Panadoly nezabíraly, bylo to divné. Při chřipce by ho aspoň bolelo v krku... Že by to byla alergická reakce na úterní dávku očkování proti vzteklině? Nebo snad slepák? Šli jsme za doktorem a David postupně absolvoval vyšetření krve, moči, rentgen plic a hlavy a ultrazvuk dutiny břišní. Tam se jim nelíbila ledvina, šel proto ještě na CT. Odsud ho poslali na urologii, kde udělali závěr: má vadu ledviny, ledvina postupně selhávala a nyní způsobila zánět. Bude třeba nasadit antibiotika a po zklidnění zánětu chirurgický zákrok.

Byl to příšerný den strávený v nemocnici vyšetřeními a čekáním. David byl bílý jak stěna, měl horečku, zimnici, šíleně ho bolela hlava a bylo mu na zvracení. Kdyby se mu toto stalo v Zimbabwe, asi bychom si mysleli, že má malárii, horečku dengue nebo něco podobného. Že se ozvala vrozená vada ledviny, to by nás v životě nenapadlo. Byl by asi problém dostat ho rychle do solidní nemocnice, a tak jsme rádi, že se mu to stalo ještě před odletem. Bohu díky za Jeho ochranu... Zda zkusíme odletět na druhý pokus záleží na tom, jak se bude vyvíjet léčení. Stále ještě doufáme, že to vyjde...