Druhá půlka prázdnin

Po návratu z dovolené nás Hwange přivítalo typickými výpadky vody a elektřiny – na některé věci se holt můžete vždycky spolehnout. Přesto se ale něco změnilo, do Hwange totiž přišel podzim. Tráva usychá a listí na stromech začíná vypadat poněkud ospale.

Jako první se žloutnoucí přítěže zbavují baobaby, jimž právě dozrávají plody. A tak se nám každou oratoř polovina dětí přesune do buše k největšímu stromu v Don Boscu, co je veliký jako dům. V rukou se jim objeví klacky a praky a už všechno létá vzduchem do šestnáctimetrové výšky, aby shodily nějaké to "mkomo". Slovo "mkomo" sice znamená "baobab", ale všichni jím rozumí baobabí plod velký až dvacet centimetrů s tvrdou sametovou skořápkou. Mlsné dětské jazýčky přitahuje obsah chrastící uvnitř.

Vnitřek je vyplněný spoustou pecek obalených tvrdou pěnovitou hmotou. Tu je možné buď cumlat v puse a užívat si zvláštní nakyslé chuti, anebo nechat vylouhovat ve vodě a získat tak cennou surovinu. Místní z ní umí udělat kaši, ale nám se zalíbila varianta koktejlu. Když se totiž rozpuštěný plod zbaví pecek, ochutí cukrem, mlékem, zchladí a pořádně protřepe, získáte nápoj, po kterém se momentálně můžeme utlouct. Proto uplácíme děti lízátky, aby nám shodily další mkomo.

Podzim se také hlásí kratšími dny, stmívá se nám už v šest hodin. Jakmile se vytratí sluneční paprsky, je čas udělat něco nevídaného. Nasadit ponožky a dlouhé kalhoty. Jak postupuje noc, začínáme se cítit jako na Sibiři. Zavřeme okno a přes prostěradlo si přehodíme deku. Dokonce ani nazapínáme větrák.

Přes den je však stále na padnutí, což značně snižuje atraktivitu venkovního hřiště, přestože se na něm objevily dvě zbrusu nové fotbalové branky. Společně s hlídači od brány se nám po několika dnech podařilo zkosit a odnosit či vypálit všechny trnité keře rostoucí kolem i mezi betonovými bloky hřiště. I tak v té výhni vydrží děti u fotbalu maximálně hodinu.

V oratoři se o prázdninách setkáváme s dětmi každý den. Sbírku her jsme obohatili o ručně vyrobenou dámu a mlýn (víčka od limonád, překližka a lihovka postačily), třebíčské Člověče, nezlob se a pexeso, které slaví největší úspěch. Z Česka nám také došel první balíček, a tak se děti mohly vrátit k vodovkám a pokračovat v likvidaci ping-pongových míčků. Dostali jsme i novou várku obvazů. Nechápeme proč, ale děti se jich častokrát dožadují, aniž by byly zraněné. Trpělivě jim vysvětlujeme, že obinadla jsou určena jen pro případ potřeby a neslouží jako ozdoba.

Pamatujete, jak jsme v únoru neslavně vyvěsili na pouhé tři dny oratorní vlajku? O prázdninách nás konečně napadlo, jak ji vylepšit, aby již červenými otisky rukou nepřipomínala logo opoziční strany. Doplnili jsme rudé nohy, siluety zvířat, smajlíky a čtyři větší symboly představující čtyři pilíře oratoře: domov, škola, hřiště a kostel. Oratorní vlajka se tedy nedočkala svobodného Zimbabwe, ale přemalování.

Prázdniny se však blíží ke konci. Děti i my se vrátíme do školy a oratoř se opět smrskne jenom na víkendy.