Zimbabwské Velikonoce
Jakmile byl za námi nepřehledný závěr školního roku, mohli jsme se konečně naladit do velikonoční nálady. Jestli se těšíte na popis zimbabwských zvyků, tak vás podobně jako o Vánocích musíme zklamat – žádné nemají. Křesťanská tradice je tu konec konců teprve krátce.
Na Květnou neděli jsme slavnostní mši nezahajovali v kostele, ale na takovém ne moc pěkném plácku uprostřed čtvrti D.R.C. Zatímco v České republice přicházejí věřící s větvičkami kočiček, tady jsme měli v rukách pravé palmové listy – přesně jak má podle Bible být. Pak jsme vyrazili průvodem se zpěvy hosana prašnými ulicemi až ke kostelu. Zkrátka pořádná exhibice, kolem se sbíhali dospělí i děti. Ty, které nás znaly z oratoře, křičely naše jména a mávaly nám ze zídek. Nejvíce se jim líbil otec Eustace v zářivě červeném ornátu. Zatím ho potkaly jen při hraní fotbálku.
Zelený čtvrtek jsme věnovali odpolední oratoři a večer v kostele prožili obřad mytí nohou. V Česku kněz myje nohy dvanácti předem vybraným mužům – "učedníkům"; tady přicházeli dobrovolníci i z řad žen a dětí. V Africe a zvláště v Zimbabwe se kněží těší velké úctě a i v naší komunitě prožíváme, že jsou to "vážení otcové". Proto pro nás bylo velkým zážitkem, když otec Eustace sundal při mši ornát, opásal se zástěrou a sehnul se s kbelíkem k zemi, aby umyl nohy svým farníkům. Tak jako se Ježíš sklání, aby sloužil nám. Kázal pak o službě jeden druhému a vyzýval manžely, aby tentokrát uvařili večeři oni, děti, aby zametly dům apod. Největší překvapení nás čekalo při návratu ze mše – otec Eustace následoval své kázání a umyl po večeři nádobí!
Velký pátek je dnem přísného půstu. Když se k tomu připočte ještě nesnesitelné horko, bylo poměrně náročné zúčastnit se všech kostelních aktivit. Večer jsme spočítali, že jsme v kostele strávili celých osm hodin. Začali jsme ráno křížovou cestou. Podobně jako na Květnou neděli jsme procházeli procesím celou čtvrtí – tentokrát však z druhé strany. Povídání k jednotlivým zastavením si připravili farníci, pro nás však naneštěstí v jazyce Nambya.
Po dvouhodinové pauze jsme vyrazili opět do farnosti. Mládež si připravila pěkné divadlo o pašijích. Na památku hodiny, kdy byl Ježíš ukřižován, začaly přesně ve tři odpoledne velkopáteční obřady. Zatímco v našich končinách v tento den umlknou varhany, v Africe se odloží bubny a rumba koule.
Zbytek dne, jako po celé Velikonoce, jsme poslouchali hlasitou hudbu a agresivní řev církve Mise apoštolské víry, která měla pronajatou halu naší školy a oslavovala ukřižování mohutným provoláváním "sláva, sláva".
My, co k smrti přistupujeme poněkud pietněji, jsme jen kroutili hlavou.
Dopoledne Bílé soboty jsme strávili vařením na celý víkend – ve státní svátky mají hospodyně nárok na dovolenou. V jídelníčku komunity se tak po třech měsících objevilo i něco z české kuchyně – sekaná, hrášková omáčka, kuře na medu a mazanec.
V sedm večer začala sobotní vigilie, při které si připomínáme přechod od smrti ke vzkříšení, ze tmy do světla. Hwange nám vypomohlo výpadkem proudu, a tak měla úvodní část zapalování ohně, paškálu a svíček ještě působivější atmosféru. Byli jsme předem připraveni, že bohoslužba bude trvat okolo pěti hodin, ale překvapilo nás, že se to nejen "dalo vydržet", ale dokonce to bylo nádherné! Na velké Aleluja se rozezněly všechny hlasy, bubny, rumba koule a zvonky s takovým nadšením a radostí, jako by byl Ježíš vzkříšen právě dnes.
Stejně divoce plný kostel oslavoval křest asi dvaceti lidí, většinou starších dětí. Protože otec Eustace nešetřil vodou, vypadali poněkud vyplaveně. Někteří však zářili štěstím. Následovaly gratulace, radostné tance a jásot nad pokřtěnými. Přidali jsme se také, vždyť mezi nimi byly i známé tváře z oratoře. Ani jsme si nevšimli, že už je po půlnoci a mše skončila. Z krásné atmosféry se nám nechtělo do postele, a tak oslava pokračovala ještě v komunitě.
Stejně krásná byla i mše na Velikonoční neděli. Byla plná tance, zpěvu a radostné nálady. Otec Chota dokáže rozezpívat celý kostel i během kázání. Odpoledne už jsme však museli zpátky na zem. Čekal nás totiž velký úklid dobrovolnického domečku i prostor oratoře po pronájmu. Do toho nám na okna zaťukala banda dětí, že si přišly hrát. Dostaly do ruky nejprve košťata a mopy, až potom kus mazance a míče.
Večer jsme se museli sbalit na více než dva týdny. Rozloučili jsme se s komunitou a hlavně s nejnovějším přírůstkem – náš hlídací pes Bingo totiž dostal kamarádku. V ohrazeném prostoru před prádelnou ňafá malinká Isabella. A my vyrážíme na dovolenou...
